Co se v sociální demokracii pokazilo a jak to napravit?
Pád sociální demokracie je výsledkem ideové a organizační krize. Ideovou krizi ilustruje, že sociální demokracie přestala mluvit o nespravedlnostech a poukazovat na jejich následky pro lidi. Přestala srozumitelným jazykem vysvětlovat, jak se na nespravedlnosti někteří obohacují na účty jiných. Sociální demokracie přestávala mluvit svým jazykem opírajícím se o hodnoty svobody, solidarity a sociální spravedlnosti, a za této situace se mnozí neubránili přebírání rétoriky jiných stran a hnutí. Zkrátka strana se vzdálila od svých voličů a přestala bojovat za zájmy lidí práce. Cílem sociální demokracie je odstranění každého druhu vykořisťování a útlaku, zaměřeného proti jakékoliv třídě, straně, rase, národnosti, víře, genderu nebo sexuální identitě. Stejně tak je naším cílem udržitelnost ekonomického rozvoje, aby budoucí generace měly minimálně takovou životní úroveň jako ty současné. V našem prostředí se však stalo, že se cíle sociální demokracie smrskly na zvyšování minimální mzdy a důchodů. Strana a její politika začaly být i takto vnímány navenek. S tím se také začala objevovat defétistická strategie: spíše než usilovat o další voličské skupiny se zaměřovat na zachování stávající voličské základny.
Za této situace mohlo hnutí ANO jednoduše konkurovat sociální demokracii. Převzalo rétoriku vyšších mezd a důchodů a spolu s tím i sociálně demokratické voliče. Úspěch sociální demokracie se zakládá na tom, do jaké míry si opět osvojí sociálně demokratický jazyk a bude systematicky odkrývat a upozorňovat na nespravedlnosti a jejich následky. Příkladů vidíme více než dost. Za posledních 30 let se podařilo nejbohatším snížit své zdanění až o 50 %, takže dnes platí jedny z nejnižších daní v EU, zatímco se, prostřednictvím DPH, zdanění střední třídy a chudých zvýšilo. Tyto skupiny obyvatelstva se tak skládají na rostoucí zadlužení země. Výsledkem je situace, kdy nejbohatší 1 % Čechů vlastní více než všichni členové střední třídy a nejbohatších 10% obyvatel vlastní kolem 70 % bohatství země. Tato skupina čím dál tím více prostřednictvím médií a finančních darů politickým stranám ovlivňuje politiku za účelem obohacení se na úkor většiny obyvatel.
Důstojné a dostupné bydlení přestává být pro většinu obyvatel dostupné, protože se z nich stává předmět investic a spekulace. Mladí lidé pracující na plný úvazek sdílí nejen byty, ale i pokoje, což narušuje jejich rozvoj a navazování vztahů. Jiným problémem jsou nižší platy žen stejné kvalifikace a praxe oproti jejich mužským kolegům. Tématem by mělo být také zkracování délky pracovního doby v návaznosti na růst produktivity ekonomiky, což se už více než 60 let nedělo. Velké firmy se obohacují na účet malých i středních firem a spotřebitelů a zisky vyvádí do ciziny, čímž omezují rozvoj naší životní úrovně. Tragické je také systematické opomínání ekonomicky slabších regionů a snaha státu koncentrovat investice v těch nejbohatších. Stát se musí svou politiku zajistit, že investice poplynou do všech regionů a zajistí rovnoměrnější růst životní úrovně napříč republikou. Musí se toho změnit opravdu hodně. Zásadní bude také řešit klimatickou změnou. Nelze se přitom zaměřovat převážně na střední třídu a chudé, když většinu emisí skleníkových plynů pochází ze spotřeby 10 % nejbohatších. Ti, kteří na podnikání způsobující globální oteplování vydělávali nejvíce, se musí nejvíce finančně podílet na řešení této krize.
Organizační krize strany spočívá v tom, že strana přestala fungovat jako společenství lidí. S tím, jak řízení a provádění předvolebních politických kampaní stávaly čistě záležitosti PR agentur, začal proces postupného útlumu politické práce místních organizací, z nichž se staly tu více, tu méně diskusní fóra, kde se slova neměnily v činy. Strana jako organizace se musí opět stát společenstvím lidí sdružujících se za účelem prosazení sociálně demokratických hodnot. Hnutí vzniká prostřednictvím společné akce, a proto se musíme pravidelně scházet na programových konferencích, kempech a jiných akcí, kde budeme navazovat vazby, definovat priority a vyříkávat si odlišné názory. Jen když budeme táhnout za jeden provaz jako jeden tým můžeme uspět. Musíme opět začít s vnitrostranickým vzděláváním, které bude podporovat vzájemné porozumění a rozvoj kompetencí pro politickou práci. Jen tak může být sociální demokracie opět úspěšnou obránkyní sociálních práv a společenské spravedlnosti.